Se sebevražednými myšlenkami, co by bylo, kdyby se člověk už nikdy neprobudil, se setkal téměř každý. Tyto myšlenky se velmi často objevují v období pubescence. Jedná se však o suicidální myšlenky bez velké intenzity, chybí zde velká tendence k realizaci samotného suicida. Suicidální myšlenky jako forma suicidálního chování jsou mnohem intenzivnější, jsou obtížněji odstranitelné, jedinec se stává obětí suicidálních představ a těmto myšlenkám věnuje velkou část svého času. Tyto myšlenky jedinec jen těžce zvládá vytěsnit, někteří pacienti své myšlenky popisovali psychiatrům jako egosyntonní, tyto myšlenky jsou pokladány za jedincova vlastní, naopak někteří pacienti líčili suicidální myšlenky jako egodystonní. Tyto myšlenky jsou nutkavé, pacient je považuje za cosi cizorodého. Myšlenky se stále v určitých intervalech vrací, i když je chce jedinec nějakým způsobem odklonit. Vznik suicidálních tendencí a fantazií můžeme také označit jako suicidální mentalitu. Většinou suicidální myšlenky a fantazie obsahují útěchu a touhu po klidu a po určitém druhu nirvány. Běžný život považují pacienti za příliš útrpný, namáhavý s velkou zodpovědností. Někteří jedinci v sebevražedných myšlenkách nacházejí také mstu svému okolí.