Druhý stupeň suicidálního chování tvoří suicidální pokus. Potenciální sebevrah přechází od suicidálních myšlenek a představ k samotnému suicidálnímu činu. Suicidální pokus je definován jako každý život ohrožující akt s úmyslem zemřít. Někteří autoři považují suicidální chování a jednání jako souvislou přímku, kde na jedné straně jsou suicidální myšlenky a na straně druhé dokonané suicidum. Přechody mezi formami tohoto chování nevidí odborníci tak jednoznačně a direktivně. Suicidum se od suicidálního pokusu značně liší. Ženy častěji volí suicidální pokus, u mužů naopak převládá dokonané suicidum. U sebevražedného pokusu se častěji objevuje měkká metoda. Mezi měkké metody patří například nadměrné požití medikamentů. U dokonaných suicidií převládá tvrdá metoda, do níž spadá například střelná rána zbraní. Sebevražedný pokus se vyskytuje u obou pohlaví v první polovině života, naproti tomu samotné dokonané suicidum v druhé polovině života. Pokud se jedinec rozhodne pro sebevražedný pokus, jedná převážně v afektu, málo promyšleně. Dokonané suicidum  je vyústěním dlouhodobějšího plánování. Sebevrahova myšlena zemřít nemusí být vždy zcela jasná, jedinec může zaujímat k plánované sebevraždě ambivalentní názor. Tento případ je většinou vzorový pro pubescentní období.  Mezi zvláštní případy nedokonaného suicidálního jednání patří parasuicidum a simulace suicidálního jednání. Parasuicidum je sebevražedný pokus, kdy sebevrah nemá v úmyslu zemřít, jedná se především o sebepoškozování, které může ovšem skončit smrtí. Simulace suicidálního jednání je jednání, kdy jedinec pouze předstírá sebevraždu, většinou chce tímto aktem něčeho dosáhnout nebo se vyhnout nepříjemnosti.