Motiv suicidálního jednání nevzniká na základě jednoho nepříjemného či negativního zážitku, ale na základě mnoha důvodů a příčin. Vždy musíme brát v úvahu více příčin, i když pacient zprvu sdělí pouze jednu příčinu – například ekonomické problémy. O dalších problémech se nám pacient možná spontánně nezmíní, a proto bychom se měli více zajímat i o další možné problémy, které ho mohou tížit.
Může se například jednat dále o komplikovanou rodinnou situaci, která dokonce může úzce souviset i se zmíněným prvním problémem – finanční tíseň, ovšem další problémy, které nám pacient zatím nezmínil, nemusí spolu nijak souviset, což neznamená, že budeme podceňovat jejich důležitost.
Při pokusu o suicidum bývají uváděny motivy z oblasti interpersonálních vztahů, naproti k dokonanému suicidu vedou sebevraha motivy z oblasti intrapsychické a z pocitu ohrožení. Odborníci z oblasti psychologie a psychiatrie uvádějí nejdůležitější příčiny suicidálního chování.
L. Černý(1970) člení příčiny pro vznik sebevraždy na základní dvě skupiny a to na endogenní a exogenní příčiny. Endogenní neboli vnitřní příčiny jsou změny osobnosti, psychopatie, hormonální změny- pubescence, poruchy intelektu. Dále sem spadají změny psychiky způsobené organickým poškozením CNS. Exogenní – vnější příčiny jsou vlivy rodinného prostředí – sociální úroveň rodiny, úplnost rodiny, duševní poruchy či odchylky rodičů, ztráta některého z rodičů, dále sem spadají vlivy pracovního prostředí – u dětí se jedná o zátěž ve škole, začlenění se do skupiny ve třídě, u dospělých pak sociální začlenění na pracovišti, vztahy mezi zaměstnanci a vztah mezi nadřízeným a podřízeným. Velmi častým vnějším faktorem je také vliv společnosti vrstevníků. Tento faktor se vyskytuje velmi často u mladých lidí, zejména v období pubescence, kdy pubescent začíná navazovat silnější citové vztahy. Jsou známy případy, kdy mladí lidé byli přijati do party jen za podmínky spáchání sebevraždy. Dále sem spadají náboženské, demagogické sekty.
M. Vlčková(1995) uvádí čtyři hlavní okruhy příčin sebevražd. Prvním jsou psychická onemocnění- nejistota, deprese, alkoholová a drogová závislost, dále vlivy vycházející ze vztahu jednotlivce a společnosti – u dětí se může jednat o týrání, pohlavní zneužívání, u dospělých například znásilnění, domácí násilí. Třetím okruhem jsou vlivy dědičnosti a rodinné vlivy a čtvrtým pak zjištěné odchylky v látkové výměně mozkového nervového přenašeče serotoninu. Výzkumy potvrdily, že látková výměna serotoninu ovlivňuje útočnost vůči okolí i vůči sobě samému.
P. Ondrejkovič(1999) označuje za podstatné i vliv stresu a zátěžových situací, které také mohou vést a vyústit v sebevražedné chování. Zátěžové životní situace dělí na kritické životní události, denní mrzutosti, životní krize.